V dalším úseku jsou překvapení hned tři: Nejprve se dostáváme k hranici vojenského pásma, pak nás zarazí prudké střídání zcela čistého kolejiště se zcela zarostlým během několika desítek metrů a nakonec ještě překvapení největší - železniční vagón! Nevěříte?
GPS: N50º34’45.6” E13º11’32.5”
Železniční trať po levé straně ve směru jízdy (chůze) na
Marienberg sousedí několik stovek metrů s vojenským pásmem. Výstražné tabule
jsou dodnes aktuální. Vojenské území sehraje na trati ještě jednu významnou roli
- vzpomeňte si na tento úsek až dojdeme na nádraží Gelobtland.
Jednou ze záhad této trati, kterou si neumím vysvětlit, je náhlé střídání značně zarostlých úseků se zcela čistými. Porovnejte tento snímek s následujícím - asi mi nebudete ani věřit, že na sebe velmi těsně navazují. Smrkový porost v kolejišti zde dosahuje kolem 2m výšky - srovnání s mým tehdy 12ti letým synem je dostatečně vypovídající.
O pár desítek metrů dál - jak je možné, že tady není v kolejišti náhle ani větvička? A přitom tak extrémně rozdílných úseků je na trati mnoho - zdaleka se nejedná o ojedinělý úkaz.
Třetí překvapení na nás čekalo zhruba 1300m za prvním železničním přejezdem silnice B174 - objevili jsme vagón! Nestojí už sice na kolejích, ale kousek vedle, nemá už ani podvozek, ale docela určitě sem kdysi přijel po kolejích.
Interiér napovídá, že se sem byl dovezen pravděpodobně jako "útulek" pro traťové dělníky. Uvnitř zůstaly i zbytky vybavení.
Dlouho nám trvalo, než jsme jediný vagón na (vedle) celé trati opustili. Němý svědek z doby, o které tak pracně sháním každou zmínku, každou fotku. Opět si všimněte kolejiště v naprosto perfektním a provozuschopném stavu.